Modlitebna, kostel, sakrální prostor - ať už moderní či s tradicí, je prostorem setkávání. Setkávání člověka s Bohem, člověka s člověkem. Je to prostor určený k rozjímání, ke ztišení, k rozhovorům, k poslechu, ke zpěvu. A v každém takovém prostoru je potřeba míst k sezení. Dovolím si tvrdit, že si každý člověk pod sezením v kostele představí bytelné staré dřevěné lavice, na kterých seděly už naše babičky, možná prababičky, pro něž byla víra mnohem samozřejmější součástí života, než je tomu u nás v dnešní době. Doba se ale mění. A stejně jako se mění potřeba vyznání a liturgie, mění se i požadavky na prostor. Ten má být pokud možno multifunkční - dobře sloužit společným shromážděním, ale má se dát i rychle vyklidit, aby se zde mohly konat i jiné aktivity, které církve pořádají. Trendem posledních let je staré lavice s historií nahrazovat moderními polstrovanými židlemi, které jsou praktičtější pro manipulaci, levnější, flexibilnější a ve většině případů i pohodlnější než dřevěné lavice. Proti tomuto trendu jsem se rozhodla bojovat a cílem mé práce bylo navrhnout kostelní lavici určenou zejména do prostor protestantských církví, která by vyhovovala požadavkům multifunkčnosti prostoru, ale zároveň by navazovala na tradici dřevěných kostelních lavic, které do takovýchto prostorů dle mého názoru patří. Prototyp.